Projekt Život baví oslaví v březnu své 2. výročí. Vím to proto, že jsem si ho před dvěma lety dala k narozeninám. Mé poslání bylo, je a vždy bude jasné: pomáhat lidem hledat nové cesty. Otevírat nové obzory. Povzbudit ve chvíli, kdy máte před sebou životní rozhodnutí. Protože v ten moment potřebujete vědět, že musíte naslouchat hlavně sami sobě. A nevzdávat to, když se to na vás všechno sype. Prostě brát všechny ty životní výzvy jako příležitosti, které vás posouvají dál. I když to občas drhne a skřípe a vaše okolí nechápe. Protože tam “dál”, budete sami sebou a budete se moct na sebe podívat do zrcadla. A třeba se i pochválit 😉
Baví mě propojovat různé oblasti, které spolu na první pohled nesouvisí, a nepřestává mě fascinovat, jak se témata navzájem doplňují a postupně skládají dokonalou mozaiku. Mozaiku osobnosti, unikátní bytosti, která má nejen originální DNA, ale také zcela specifické předpoklady a vlohy. A když se nám podaří tento svůj potenciál naplno rozvinout a věnovat se v životě tomu, co nás baví a naplňuje, je to na nás poznat na první pohled. Znáte ty rozzářené oči člověka, který dělá, co ho opravdu baví?
Asi se shodneme, že na svém štěstí je třeba pracovat už od začátku. A přitom to není až taková věda. Stačí dětem nebrat jejich dětské sny a nechat jejich vrozené zvídavosti volný prostor. Učení je pro nás stejně přirozené jako dýchání, tak v čem je ten zádrhel? Náš vzdělávací systém je zastaralý a založený na memorování bez potřebných souvislostí. Trestá za chyby, místo aby s nimi pracovalo jako s tím nejlepším nástrojem. Ukazuje nám, kudy vede ta delší, ale zato horší cesta.
Slovům českého génia, Járy Cimrmana, “můžeme s tím nesouhlasit, můžeme o tom vést spory, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat”, si však v tomto případě dovolím oponovat. Protože máme šanci začít s tím něco dělat. Začít spolu 🙂
A tak jsem se rozhodla propojit svou vizi s novým posláním a pomoci prosadit do českých škol “zdravé principy” v podobě programu Začít spolu. Usilovat o to, aby porozumění a respekt měly všechny děti bez rozdílu, aby se školáčci nepřestávali ptát, aby se učilo v souvislostech, aby se nad problémy přemýšlelo a diskutovalo, aby chyby byly prostředkem k učení a aby se děti do školy těšily…
Tahle cesta není a nebude snadná, ale ty rozzářené oči za to určite stojí!
