Hodnotový žebříček, to je taková intimní záležitost. Vypovídá mnoho o našich osobních postojích, o životních zkušenostech, preferencích nebo také traumatech z dětství.
Na kurzu Jak využít talent dětí při učení vždy probíhá živá diskuze o tom, jaké hodnoty jsou pro mě jako rodiče nejdůležitější z hlediska výchovy dětí.
Na nejvyšších stupních žebříčku se zpravidla umístí pojmy jako je zodpovědnost, zdravé sebevědomí, poctivost a SLUŠNOST.
Asi se shodneme, že nikdo z nás by nechtěl cíleně vychovat amorálního a cynického fracka, který slušnost považuje za slabinu nebo přežitek.
POSLUŠNOST končí naopak velmi často na druhém konci hodnotového žebříčku. Většina “osvícených” rodičů si přeje mít děti se svobodným duchem, vychovat osobnosti schopné kriticky myslet a nezávisle se rozhodovat. Doba zahlcená informacemi si to navíc žádá a my, kdo jsme zažili éru totality, chceme nové generaci nabídnout něco víc, než model “držet hubu a krok”, ve kterém jsme sami vyrůstali.
A zdá se, že právě teď jsme dostali jako rodiče jedinečnou příležitost ukázat našim dětem, že to myslíme vážně a že jsme schopni poznat zásadní rozdíl mezi dvěma základními hodnotami – SLUŠNOST A POSLUŠNOST.
Po roce, kdy se snažíme být slušní, trpěliví, respektovat nekonečný labyrint vládních opatření a chovat se k sobě navzájem ohleduplně, přišla chvíle, kdy se začínám ptát, kde je HRANICE základní lidské slušnosti a kdy přichází ke slovu jiné hodnoty na úkor poslušnosti. Hodnoty, které mají v MÉM životě neméně významnou roli. Jsou to SVOBODA, SEBEÚCTA, SMYSLUPLNOST našich činů, ZODPOVĚDNOST vůči našim dětem a vůči všemu, co jim předáváme.
A proto neumím přejít poslední vývoj jen tak bez povšimnutí. Ne snad proto, že bych postrádala potřebný nadhled. Bez nadhledu by prostému občanovi už nezbývalo nic jiného, než se hermeticky zavřít doma, buď ze strachu, že někoho nakazí nebo naopak že něco chytne. Mám potřebu o tom mluvit a psát proto, že chci mít čisté svědomí, až budu dětem vysvětlovat, co se to tu SAKRA děje.
Přemýšlím, jak mám dětem racionálně vysvětlit, proč se můžou vrátit do školy jen každý druhý týden, a to ještě pod podmínkou, že si budou strkat do nosu testy, které nefungují, aby pak se pak celý den dusily v roušce, která má nepříznivý vliv na jejich zdraví. Jak jim mám vysvětlit, že naše vláda obětovala jejich budoucnost a zdraví ve jménu jejich “ochrany” a s použitím strachu a že za tím vším není starost o zdraví národa, ale mocenské a obchodní zájmy několika bezpáteřních ubožáků?
Ve svém příběhu o strachu jsem psala o ODVAZE, bez níž se nehneme z místa. Protože dokud si tohle všechno necháme líbit, nikdy to neskončí. Necítím se jako hrdinka, ale jako máma, které záleží na tom, v čem budou vyrůstat její děti. A je ochotná za ně bojovat a být neposlušná.
Díky vám všem, kdo najdete odvahu udělat třeba jen jeden krok…
Můj tip: Platforma Zdravé fórum vydala několik užitečných návodů a právních analýz, jak na to.
