Kdybych byla amorální pragmatik a cynik ve vládě, která má ještě ke všemu před volbami,

… využila bych moci k tomu, abych obyvatelstvo donutila k poslušnosti tím nejúčinnějším nástrojem. A tím je strach. Vrcholem absurdity by pak bylo prezentovat se před svými poslušnými ovečkami jako zachránce, který je připravil o svobodu v zájmu ochrany jejich zdraví…

… strach národa z hrozby smrtící pandemie bych živila co možná nejdéle. Pod rouškou pandemie se dá totiž uzavírat spousta lukrativních kontraktů, které by za normálních okolností nemusely projít. Hrozba musí vydržet minimálně do termínu nejbližších voleb a zcela jistě do chvíle, než za poslední rezervy ze státní kasy nakoupíme vakcínu. Koho zajímá, že její účinnost bude stěží někdo testovat a nežádoucí účinky budeme zatloukat. Farmabyznys se na tuhle zakázku těší už od jara a mediální masáž je v plném proudu, tak ať si někdo zkusí tenhle kšeft století zarazit. Nejlepší bude nařídít očkování povinně, ať nám nikdo neproklouzne. Škoda, že jsme nestihli zavést taky plošné čipování jako u psů, ale nevadí. Rebelům natolik znepříjemníme život, že si nakonec dají říct… Stačí pár dalších “chytrých” omezení a jsou odepsaní. Nebudou smět cestovat, nikam chodit a nakonec bez očkovacího průkazu ani neseženou práci…

… maximálně bych omezila možnost se sdružovat = předávat si svobodně informace nebo dokonce nápady k občanské neposlušnosti. Posvítila bych si hlavně na univerzity a kulturní akce, které jsou jak známo líhní svobodných myšlenek a kritického myšlení. Navíc se může stát, že sdílením alternativních názorů se jejich odhodlání ještě víc posílí a odvede pozornost od všudypřítomného strachu, což rozhodně nemůžeme potřebovat. Kdepak, stačí, že jsme je v létě pustili do Chorvatska. Ať teď všichni pěkně zůstanou doma u televize a sem tam si prosviští idnes.

Protože nejsem cynik, ale matka, která vidí budoucnost svých dětí v reálných barvách a číslech,

… učím děti přemýšlet nad tím, co se kolem nich děje, a udělat si na věci vlastní názor. Respektování autorit není naše silná stránka, ale třeba se to jednou vyplatí 🙂

… snažím se, aby děti měly vždy možnost volby s vědomím toho, že přebírají zodpovědnost za svoje rozhodnutí. Ve snaze čelit lidské omezenosti bych je ráda poslala do světa, kde svoboda ještě existuje a kde si budou moci samy zvolit, jak chtějí žít…

… řídím se vlastní intuicí a svědomím: nakupuju s apkou “Bez Andreje”, chytám dešťovku, sázím stromy, podporuju osvícené vzdělávání, třídím odpad navzdory systému MESOH, bojkotuju řepkový a palmový olej… a i když svými malými skutky díru do světa neudělám, alespoň se mi večer líp usíná…

Mám však takový divný pocit, že už nestačí dění jenom z povzdálí sledovat a navzájem si posílat vtipné posty v naší sociální bublině. Naše politická “elita” už je totiž natolik ponořená do morálního bahna, že nastala ta pravá chvíle, se do věci vložit.

A tak se ptám: Co všechno si ještě necháme líbit? Co můžeme dělat tady a teď – každý z nás? Co chceme předat našim dětem?

Díky za všechny konstruktivní návrhy. Pokračování příště 🙂